Euromajdan

Euromajdan
Protesty zvané Euromajdan na Ukrajině 21. listopadu 2013 - 23. února 2014
Trvání	21. listopadu 2013 – 23. února 2014
Místo	Ukrajina, zejména město Kyjev
Příčiny	pozastavení podpisu asociační dohody s Evropskou unií korupce ve vládě policejní brutalita
Výsledek	svržení prezidenta Viktora Janukovyče a předčasné volby opětovné přijetí ukrajinské ústavy z roku 2004 odmítnutí euroasijské celní unie zrušení zákona o bilingvismu proruské nepokoje napětí mezi Ukrajinou a Ruskem zákaz Komunistické strany Ukrajiny
Strany
protestující a parlamentní opozice protivládní demonstranti, příznivci EU Všeukrajinské sdružení „Majdan“ Baťkivščyna Svoboda UDAR zběhlí policejní důstojníci veteráni z Afghánistánu ultras ostatní strany a hnutí: Pravý sektor Kongres ukrajinských nacionalistů Společná věc UNA-UNSO Demokratická aliance Sjednocená levice a rolníci Medžlis Krymských Tatarů AutoMajdan Vidsič Bratrstvo Světový kongres Ukrajinců Silniční kontrola FEMEN podpora: Evropská unie Evropská unie Spojené státy vláda Ukrajiny ministerstvo vnitra Berkut vnitřní jednotky Služba bezpečnosti Ukrajiny Strana regionů provládní demonstranti, odpůrci EU občanské hlídky najatí podporovatelé militantní skupiny: tituškové Rudý sektor Lidová domobrana Donbasu skupiny z Ruska: Ukrajinská fronta Donští kozáci Noční vlci podpora: Rusko Rusko protivládní uskupení proti protestům: Komunistická strana Ruský blok Progresivní socialistická strana Dělnická Ukrajina Lidová demokratická strana Ukrajina – Vpřed!
Velitelé
Arsenij Jaceňuk Vitalij Kličko Oleh Tjahnybok Petro Porošenko Jurij Lucenko Oleh Ljaško Oleksandr Turčynov Julija Tymošenková Andrij Parubij Andrij Sadovyj Ruslana Lyžyčková Tetjana Čornovol Dmytro Bulatov Dmytro Jaroš Refat Čubarov Viktor Janukovyč Mykola Azarov Serhij Arbuzov Vitalij Zacharčenko Oleksandr Jefremov Andrij Kljujev Hennadij Kernes Mykhailo Dobkin Viktor Pšonka Olena Lukašová Jurij Bojko Leonid Kožara Dmitrij Tabachnik
Síla
protestující: 400 000–800 000 v Kyjevě 12 000 ozbrojenců v Kyjevě 50 000 ve Lvově 20 000 v Čerkasy 10 000+ v Ternopilu další ukrajinská města pořádkové síly: 4 000 příslušníků jednotek Berkut 1 000 příslušníků vnitřních jednotek 3 000–4 000 titušků provládní a proti-EU protesty: 20 000–60 000 v Kyjevě 40 000 v Charkově 15 000 v Doněcku 10 000 v Simferopolu 2 500 v Sevastopolu
Ztráty
108 mrtvých 1 850–1 900 zraněných 166–300 nezvěstných (nejspíš unesených) 234 zadržených 140 uvězněných 13 mrtvých 200–300 zraněných, z toho 50–75 policistů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Euromajdan (ukrajinsky Євромайдан^[1] [jevromajdan], česky doslova „evropské náměstí“) byla série masových demonstrací na Ukrajině trvajících od listopadu 2013 do února 2014, které vedly k tzv. revoluci důstojnosti,^[2] svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče a vzniku prozatímní vlády.

Demonstrace začaly v noci 21. listopadu 2013,^[3] den poté, co tehdejší druhá vláda premiéra Mykoly Azarova pozastavila přípravy podpisu Ukrajinsko-evropské asociační dohody.^[4] Protesty, které byly mnohdy velmi násilně potlačeny, vedly až ke svržení prezidenta Viktora Janukovyče v únoru 2014 a vzniku prozatímní vlády Arsenije Jaceňuka.

Protesty probíhaly na různých místech země, nejdůležitější byly protesty v hlavním městě Kyjevě na Náměstí Nezávislosti, kterému se říká Majdan a dalo protestům název.

Na vnitropolitické změny na Ukrajině zareagovala Vladimirem Putinem vedená Ruská federace okupací ukrajinského Krymu a rozpoutáním ozbrojeného konfliktu na východě Ukrajiny. Svou přímou účast v konfliktu Rusko přiznalo jen v případě Krymu a zasahování do suverenity a územní celistvosti Ukrajiny a porušování mezinárodních závazků obhajovalo bezpečnostními zájmy Ruska a ochranou ruskojazyčných obyvatel Ukrajiny.

Události na Ukrajině v roce 2014 jsou součástí dlouhodobějšího vývoje v otázce prozápadního směřování země, jehož součástí byla již oranžová revoluce roku 2004, stejně jako obrana před ruskou invazí v roce 2022.